Stalo se ještě v Tisé, že při vybírání posledního letošního srazu Venturek ze tří lokalit a za doprovodu zelené sudetské kolony,
padl tip na Lipno. Bylo to rychle upečeno, takže hrrr do příprav. Přestože počasí začalo před termínem srazu pěkně blbnou, věřil jsem v
jeho umoudření a v den příjezdu bylo nádherně slunečno. Z původně předpokládaných 22 osob se nás nakonec sjelo 15 na deseti motorkách,
což bylo také dost a chválím, že všichni dorazili včas.
Penzion Horizont, ležící v Dolní Vltavici na nejhezčím místě u
Lipenské přehrady, už zřejmě delší čas podobnou bandu nehostil. Bylo znát, že "Addamsova rodina", provozující tuhle chajdu, nám není až
zas tak nakloněna jak se původně zdálo, když jsem zajišťoval tři týdny předtím bydlení a ani se moc nesnažili udělat něco pro svůj
zisk.. Takže jsme si vyzkoušeli jak to vypadá, když je na některých pokojích ucpaná kanalizace, když se nevaří, když do toho přijde
prohibice a nakonec dojde plyn na dočerpání Budvaru, kterého jsem objednal dva sudy, a když jsme šli na zbytek večera pařit ke konkurenci. O
jídlo jsme se též postarali sami, kromě snídaně (smažená vajíčka bohužel nebyla). Jinak se nám u "Addamsů" sedělo pěkně a bylo
veselo.
Po ubytování jsme v pátečním odpoledni vyrazili na zajímavou exkurzi do útrob elektrárny Lipno, která se budovala
společně s přehradní hrází v průběhu padesátých let minulého století. Bylo zapotřebí sjet šikmým rychlovýtahem do hloubky
stopadesáti metrů a zbylých deset metrů sejít po schodech. Převeliká podzemní kaverna, kde jsou umístěny dvě Francisovy turbíny s
generátory o výkonu 60 MW má rozměry 60x22x38 metrů. Vedle ní je menší kaverna s obrovskými kulovými ventily na přívodu vody k turbínám.
Dál nás chodby zavedly k odpadímu tunelu o průměru 7,5 metru, kterým teče voda pod zemí v délce 3,6km do vyrovnávací nádrže Lipno II ve
Vyšším Brodě. Po "vyfárání" na povrch jsme si ještě v infocentru pohráli s funkčním modelem celé Lipenské přehrady.
S
vědomím, že na penzionu budou jen buráky, tyčinky a brambůrky k pivu, následovala cestou zpět zastávka na večeři ve stylové restauraci
hotelu Kupec, kde bylo poměrně draho, ale chutnalo nám. Odjížděli jsme tmou a po příjezdu do penzionu na nás bába vyhrkla kde že jsme, že
kvůli nám nebude vzhůru do půlnoci. Na to jsme pochopitelně neslyšeli a poručili točit pivo. Jen Evík bábu trochu popíchnul. Jirka s
Danuškou se vytratili na pokoj a my v domění, že bude sex, nechali jsme je v klidu. Asi po půlhodině se překvapivě objevili s několika
talíři jednohubek a dvěma flaškami Tullamorky, což bylo velice milé. Sotva jsme vypili první rundu, objevili se ve dveřích policajti aby
zvěstovali paní šéfové tu novinu, že začíná prohibice. Popili jsme z vlastních zdrojů, to se ještě smělo a od té doby na veřejnosti
nic. Bába byla nervózní, půlnoc se blížila, mnozí znaveni cestou odcházeli na kutě, takže se šlo hajíčkovat.
V sobotu ráno
bylo nebe jak vymetené, ale než jsme se sešli ke snídani, obloha se zatáhla, přišla mlha a deštík. Start byl o hodinu odložen a pak už to
celkem šlo. Vyjeli jsme na cestu kolem Lipna přes Horní Planou směrem k Nové Peci, kde následovalo odbočení na Jelení Vrchy a prohlídka
portálů Schwarzenberského plavebního kanálu. Odtud zpět k Lipnu a přes Zvonkovou do Rakouska, kde už jsme jeli hodně v mlze a neviděli z
krásné hornorakouské krajiny zhola nic. Zajímavé bylo, že okamžitě po překročení hranice v Guglwaldu zpět do Česka a sjíždění do
Přední Výtoně, se mraky začaly trhat a cestou k obědu do Rožmberka nad Vltavou už svítilo sluníčko. V restauraci U Martina nám chutnalo a
tam nás také napadlo, že k večeři a pivu bychom mohli dát klobásky. Všude však zavřeno, oslovil jsem tedy recepčního z hotelu U Martina a
on k mému překvapení zavolal do nedalekého vodáckého kempu svému kamarádovi a ten nám ochotně prodal dobrou uzeninu. Milan potom ve
Vyšším Brodě sehnal ještě čerstvý chleba a hořčici. Ve vyšším Brodě jsme si ještě poseděli u pamlsků a kafíčka v cukrárně a pak
se vydali zpět do kopců nad Lipnem přes Přední Výtoň a Frýdavu do Svatého Tomáše.
Ve Svatém Tomáši jsme dali krátký
výšlap k jedné z nejvýše položené hradní zřícenině v Česku. Vítkův Hrádek ( 1035 m.n.m.) pochází ze 13.století od Vítkovců,
pak dlouhá staletí patřil Rožmberkům, pak pustl a pustl a po 2. světové válce sloužil jako vojenská pozorovatelna. V devadesátých letech
min.stol. se začalo s rekonstrukcí a v r. 2005 se otevřela veřejnosti jedna z nejnádhernějších vyhlídek na Lipenskou přehradu. I když to
bylo s počasím všelijaké, stál ten výšlap zato. Zpátky k vodě jsem rozhodl jet z Tomáše nejkratší, ale zakázanou cestou po pěkném
asfaltu přímo do Kyselova na loď, která právě připlouvala. Do Dolní Vltavice dorazil převozník v půl šesté. Šli jsme dát očistu a
klobásy do hrnce.
Když jsme při hodování a popíjení byli kolem deváté v nejlepší zábavě, přišel pivonoš z tragickou
zprávou. Došel plyn k pípě a není možno žádným jiným způsobem vystrnadit pivo ze sudu ven. Začalo hašteření s bábou Addamsovou a
posléze jsme se rozhodli odejít popíjet dál ke konkurenci. Byly tam rodinky s dětmi, takže se pilo potichu. Po půlnoci byl návrat na
základnu. Ráno jsme se probouzeli do nádherného slunečného dne, v pohodě posnídali a pomalu se rozjížděli různými směry s příslibem
posledního letošního setkání na motobále 8. prosince v Sázavě, který pořádají Gold River Riders
Děkuji všem, že se dovedli
povznést nad vzniklou situací neobvyklého víkendu. Vzpomínejme s úsměvem.
Čauky Mirlos
